Pokračovat v nákupu

Hra s ohněm

Nejlepší kamarádka mé ženy slaví třicetiny. Jsme v baru, který nesnáším. S lidmi, které neznám a nemám si s nimi o čem povídat. Většinu pozvaných tu tvoří spolužáci z jedné třídy průmyslovky. Do které chodila moje žena, tak její nejka. Oslavu pojali i jako třídní sraz a jsou zabraní do sebe. Vůbec nechápu, proč byly pozvánky na tuhle akci +1(doprovod). Nás všechny nešťastné +1, co se tu octli poznáte na první pohled. Hledáme záminku, jak se vypařit od stolu a zoufale se snažíme najít si vlastní zábavu. Dva chlápci v uniformě finančních poradců (oblek od Maxe Tary, Rolexky, nejnovější iPhone a nadutý vševědoucí pohled), jistě také +1. Typuji, že jsou od nejhezčích holek ze třídy. Kápli si do noty, udělali si separé párty u vedlejšího stolu a předhánějí se v tom, kdo objedná dražší pití příští rundu. Další obtloustlá +1 zakotvila na baru a podle všeho se snaží opít rychleji než na to přijde její „spolužák“. Dvě +1, evidentně čerstvé maminky, usedly na pohovce za barem, objednaly si sedmičku bílého a dojímají se nad fotkami svých mimin. Nemám se kam přifařit. Moje žena o mě jeví minimální zájem. Je příliš zabraná do hovoru s Honzou, se kterým na průmce seděla v lavici. Hodnotím situaci tak, že si s přítomnými nemám co říct. Jsem z jiného města, pocházím z jiné sociální vrstvy a jsem o deset let starší než oni. Jejich politické názory se mi příčí a jejich pohled na život považuji za nevyzrálý a naivní.

Využiji okamžiku, když žena není ve střehu. V automatu si koupím cigára a odcházím s půllitrem ven. Co jsem ženatý, jsem si ještě nezapálil. Naposledy na loučení se svobodou, za měsíc to bude pět let. Nechápu, jak jsem to tak dlouho mohl vydržet. „Nebylo by cigáro i pro mě?“ ozval se ženský hlas za mnou a vytrhuje mě z mých chmurných myšlenek. „Jistě, proč ne, právě jsem načal krabičku.“ Nezmůžu se na lepší odpověď. Nabídnu jí cigáro a připálím sirkami, co se rozdávají na baru. Během té chvíle ji rentgenuji pohledem. Krátké červené šaty skrývají neobyčejně krásnou postavu. Štíhlý pas, dmoucí prsa a její dlouhé nohy, které zdůrazňují deseticentimetrové podpatky. Hříva zrzavých vlasů téměř zakrývá pohled do jejího pihovatého obličeje. Musí jí být nanejvýš 25 let. „Vy jste tu s kým?“ Nenápadně pokračuji v konverzaci u cigára. „S Honzou, za čtrnáct dní si ho beru.“ Kývne směrem do baru. „To já jsem manžel od Anety, té, co s ním tak vášnivě debatuje,“ odpovím. „Já vím,“ řekne. Vypadá to, že se jim ještě nechce domů…. Pouštíme se do delšího hovoru. Po cigáru se vrátíme do baru a objednávám nám drink. Pak další a znovu spolu jdeme na cigáro. A tak pořád dokola.

Za hodinu je krabička v půlce a my dva jsme trošku navátí. Určitě ne tak, jako Aneta a Honza, kteří už mají evidentně upito. Stejně tak, jako celé „zdravé jádro“ oslavy narozenin/třídního srazu, které přes řídnoucí řady stále chlastá první ligu. Konverzace s Honzovou nastávající mi jde pěkně, už ani moc nepozorujeme naše protějšky u třídního stolu. „To jsem ráda, že se taky bavíš…“ překvapí mě zezadu Aneta, zrovna když o něčem vtipkuju s Honzovou budoucí ženou. Dáme si pusu a ona vrávorá na toaletu. Zavelím k dalšímu cigáru. Náš rozhovor s budoucí novomanželkou se stává stále lechtivější. Obzvlášť, když jsme venku sami. Z ničeho nic, si zajede oběma palci pod lem šatů, mrkne skrz prosklené dveře do baru a rychle se předkloní. Než se naděju, znova stojí a podává mi do ruky svoje kalhotky. „Nezaběhnem za roh?“ zeptá se. Zahodí vajgl, vezme mě za ruku a táhne mě do postranní uličky, co začíná pár metrů od dveří baru. „Neboj, znám to tady, nejsou tu ani kamery…“ vysvětluje. Za rohem mě přitlačí na zeď a už cítím její jazyk až na mandlích. „Možná bychom neměli… přeci jen… tvůj nastávající a má žena… pár metrů od nás…“ zkouším alespoň formální odpor mezi polibky. „Moc o tom přemýšlíš,“ odpoví. „Ty mě chceš, já tě chci a ti naši dva mají momentálně napilno…“ odpovídá a demonstruje své argumenty tím, že mi přes kalhoty hladí rozkrok. Nezůstávám pozadu a strkám ruku pod její šaty. To, že nemá kalhotky už vím. Po pár minutách, které ona použije hlavně na to, aby se mi za stálého líbání dostala do poklopce se otočí ke zdi. Vyhrne si již zpola vyhrnuté šaty a řekne: „Tak pojď.“

Už vůbec neváhám, obnaženým a náležitě pohoněným penisem do ní vniknu jedním vrzem a začnu přirážet. Začne hlasitě vzdychat. Rukama se sápu k jejímu obličeji, abych jí zacpal ústa. Z ulice pár metrů od nás se začnou ozývat hlasy. "Snad nás nehledají," pomyslím si, ale přirážet nepřestávám. Chytáme tempo, po počáteční divočině, kdy jsme nemohli sladit své pohyby, konečně „spořádaně“ souložíme. „Možná bych ti měla říct, že nejsem nijak chráněná…“ řekne uprostřed toho. Pochopím to jako signál. Vytáhnu ho z ní a sahám si do kapes u kalhot pro peněženku, v níž mám kondom. „Proč si přestal?“ rozkřikne se. „Hledám kondom,“ oznámím jí. „Říkala jsi, že nejsi chráněná?“ „To jo, ale není to takhle zajímavější?“ řekne mi vzrušeným hlasem a už si rukou navádí můj penis zpátky do sebe. Hlasy od baru mezi tím utichly se zvuky, které připomínaly bouchnutí dveří od auta. Snad nám neodjeli pokračovat někam dál. Naše tempo zrychluje a je vidět, že se oba dva blížíme ke konci. Honzova budoucí se začíná pod mými přírazy kroutit a svíjet. „Hlavně ho teď nevyndávej, to už mě radši vystříkej…“ šeptá dušeně zrovna, když to mám na krajíčku. Její vzrušené chrčivé hýkání, a stahy její pochvy mi signalizují její blížíci se orgasmus a mě posouvají za bod návratu. Stříkal jsem do ní snad minutu.

„Hups.“ řekla jen s úsměvem, když se upravovala. „Tohle jsem teda nečekala,“ konstatovala. Z kabelky vytáhla líčící tampon, utřela si s ním stehna a zahodila ho. Pak vytáhla druhý a začala si stírat rozmazaný makeup. Na to, že byla noc a my byli v tmavé uličce, odvedla profesionální práci. Na světle jsem uznal, že odlíčená je ještě hezčí.

Vrátili jsme se do baru, pro jistotu každý zvlášť s minutovým odstupem. U stolu seděli už jenom tři lidé a žádný z nich nebyla Aneta ani Honza. Když jsem se už notně podroušeného „zdravého jádra“ začal vyptávat, kde mám ženu. Řekli mi, že je s Honzou na záchodě. Prý si nemám dělat starosti. Udělalo se jí špatně a Honza jí šel držet vlasy. Po chvíli se opravdu z dámských toalet nejistě vyplížil Honza a dvě minuty na to i má žena. Bylo vidět, že je hodně pod parou. Sotva se držela na nohou. Minisukni měla natrženou, na halence jí chybělo pár knoflíčků. Zavelel jsem k cestě domů. Honza a jeho nastávající to měli o kousek blíže k domovu, naším směrem. Tak jsme se podělili o taxíka. Když vystupovali, všiml jsem si, jak jeho budoucí ženě stéká po noze kapička mého spermatu.

Když jsem doma Anetu, již neschopnou pohybu ani artikulované řeči ukládal, všiml jsem si, že nemá kalhotky. Také jsem si všiml pár zaschlých stříkanců spermatu na jejích chloupcích v rozkroku. Druhý den, co se Aneta probrala z kocoviny, začalo nejkrásnější období našeho manželství. Po tomto večeru jsme měli sex, možná lepší než o líbánkách. Zase jsme se o sebe začali zajímat a chtěli si vyhovět. Po čase to zase začalo vyhasínat… Je to sice hra s ohněm, ale tak nějak se zase těším na oslavu narozenin její nejlepší kamarádky.

 

Provozovatel

WILLI-ZBF CORPORATION s.r.o.
Kolínská 502
Kolín - Sendražice
280 02
IČO: 06182976
Po – Čt 7:30 - 16:00
Pá: 7:30 - 15:00
+420 321 711 711

Odebírat novinky
  • Zajímavé články
  • Nepropásnete žádnou akci
  • Tipy na dárky